Květen 2011

Michal Šeps

30. května 2011 v 18:29 Píšu...
Unavuje mě procházet třídou a naslouchat poblázněným fanouškům Michala Šepse. Ze začátku, přiznávám se, byla jsem též taková. Jeho vystupování se mi zdálo originální a dost jsem ho měla ráda. Jenže jak šel čas, postupně jsem si říkala, že tenhle chlapeček nemá v této soutěži co dělat. Dobré, pobavil, ale co teď? Například Alžběta Kolečkářová má tak silný hlas a zcela neprávem vypadla. A úplně mě dostalo, když kdosi ve třídě začal spekulovat, že to Šeps vyhraje. No nezlobte se, ale už teď je to pro ostudu! Představte si, že někdo ukáže na tohoto človíčka, který neumí vůbec zpívat. Jediné, co předvádí, je to jeho vyřvávání. A nemluvě o jeho inteligenci.
Naskytla se chyba ta, že porota pustila Šepse do divadla a pak z divadla.

RYTMUS- osobně ho nemám ráda, ale názor na Šepse máme nejspíš dost podobný.
OSVALDOVÁ- irituje mě, jak neustále utvrzuje, že jí Šeps baví.
----------------------------------------------------------------------------------------
Procházím na youtube nejrůznější videa a na co nenarazím? Na Šepse, jistěže pod vlivem drog. Opravdu nevím, proč na český národ, zejména na mládež, zapůsobí narkoman.
----------------------------------------------------------------------------------------
Je opravdu vtipné, že tento panáček už má založený účet na osobnosti.cz jako zpěvák! Já ho tedy za zpěváka nepovažuji a ani nikdy nebudu.
----------------------------------------------------------------------------------------
Tímto článkem nechci nijak urazit fanoušky Michala, jen tím chci vyjádřit svůj názor ;)

Ukázka

27. května 2011 v 16:17 | Bascha:* |  Píšu...
Stála na špičkách, sotva na kliku dosáhla. Skrz prosklené dveře pozorovala tančící pár. V tu dobu ještě nikdo nedůvěřoval v její moc a umění tančit. Ani ona sama si sebou nebyla jistá. Ale všechny obavy zmizely v tu chvíli, kdy vtrhla do dveří a začala ignorovat nesouhlasné výkřiky, udivené tanečníky a dotčené vedoucí. Bylo jí to jedno, úplně jedno. Připadala si jako pták, který se konečně naučil létat. V jejím případě dívka, která překonala svůj doposud nezvladatelný strach. A po týdnu setkání si nedalo nevšimnout jejich změn! Její vlasy nebyly uschovány pod kšiltovkou jako obvykle. Měla je rozpůštěné, lesklé a povšimla jsem si, že se jí i trochu vlnily. Dokonce vyměnila své oblíbené tepláky za krátkou sukýnku s květinami. Jen tak mohli vyniknout její štíhlé nohy bez jediné modřiny. Po krátkém rozhovoru s ní jsem ovšem usoudila, že vyměnila vnitřní krásu za tu "venkovní". Její arogantní chování byla jediná vada!
----------------------------------------------------------------------
Toto byla pouze ukázka ;))
Dílo je mé tvorby, kopírovat pouze se zdrojem! :))

Příbuzným vstup zakázán!

25. května 2011 v 16:09 | Bascha |  Píšu...
Vůbec nevím, jak mám začít. Neustále to tu přepisuji znovu a znovu a nic mi není dobré. Tento začátek je mi zkrátka nejpříjemnější ;D Tak a teď když už jsem nějak začala, chci Vám přiblížit, co od tohohle článku můžete očekávat. Já Vám sem vypíšu ty své rozumy, tentokrát se to bude týkat toho, jestli říct rodičům a příbuzným o tom, že vedete blog, nebo ne. Tak se pohodlně posaďte a hrubek si v případě všímat také nemusíte! :D
--------------------------------------------------------------
Jak to mám já...o mém blogu ví mamka, která si s radostí přečte, no opět toto oblíbené slovo použiju, mé rozumy. Snad i má starší sestra, která možná z čisté zvědavosti někdy nakoukne pod tuto stránku.

PRO A PROTI:
Pro...je zcela jasné, že pokud se o Vašem blogu dozví více lidí, budete mít tím pádem také i lepší návštěvnost. Protože řekněme si po pravdě, kdo by tu zvědavost překonal?

Proti...jen málo z Vás si přeje, aby četl někdo Vaše, tak ani tentokrát se tomu nevyhneme, rozumy.
------------------------------------------------------------
Nepřeju si ovšem házet všechny do stejného pytle! Každý blog je totiž jiný a tudiž od každého něco jiného očekáváme. Pokud máte blog s deníčkem, jistě si nepřejete, aby Vám tam někdo známější očumoval. Ale pokud se věnujete grafice, nebo zveřejňujete své výkresy, není na škodu se pochlubit sourozencům, rodičům a i Všem ostatním. ;))

Poslední den

24. května 2011 v 16:51 | Bascha:* |  Píšu...
Celé zpocené jsme se proháněly po mýtině. Byl to jediný způsob, jak se odreagovat od té mnohdy kruté reality. Najednou si z čela odkryla své dlouhé vlasy a jakoby mi naznačila, že už je načase vrátit se nohami na zem a rozloučit se. Do očí se mi draly slzy a já už se za ně nestyděla. Byl to poslední den s ní, s mojí velkou kamarádkou, která zítra odjíždí na tři roky do Ameriky. Její otec si tam totiž našel práci. Bylo mi zkrátka jedno, jestli se spolu momentálně hádáme, smějeme nebo brečíme. Důležité bylo jen to, že posledních pár hodin strávíme společně. Lehli jsme si na ještě orosenou trávu a na chvilku jsme se obě odmlčeli. Snažila jsem se odhadnout její myšlenky, ale slunce jí svítilo přímo do její tváře a tak jsem jen těžce mohla něco vyčíst. Ona se na mě do široka usmála a vytáhla z pod mikiny cosi malého, do tvaru čtverce. "Copak to je?",zeptala jsem se zvídavě. "Náramky přátelství!", řekla potichu, jakoby si nepřála, aby nás někdo jiný uslyšel. "Jeden je pro mě, druhý pro tebe.", pokračovala. Navlíkla mi ho opatrně na ruku. Já jí na oplátku též. "Děkuju.", řekli jsme rázem a pak jsme se opět hlasitě rozesmáli, že nás musela slyšet i maminka, která právě věšela prádlo na balkónku. "Vždy, když se podíváš na ruku, vzpomeneš si na mě!", mrkla spiklenecky Hana a já si najednou uvědomila, že i když jsme se neustále v něčem trumfovaly, jak ve škole, tak i v našem společném lyžařském koníčku, kamarádství se s běžnou rivalitou nedá srovnávat. A teď nám jen zbývalo klást si pro sebe otázky, vydrží nám přátelství na dálku? Dokážeme po třech letech navázat opět naše silné kamarádské pouto? Budeme si po těch letech mít co říct?

Blesk hrom buch? :D

23. května 2011 v 18:23 | Bascha |  Píšu...
Včerejší bouřivé počasí se odrazilo na mé dnešní náladě. Ve škole jsem témeř usínala a na nic jsem neměla náladu. Jedině, po čem jsem toužila, bylo spát! Nevím, jak u Vás, ale zde se strhla na noc až zastrašující bouřka. No, tak abych nepřeháněla, zase tak hrozná nebyla, ale jelikož jsem šla později spát, dělalo mě pak tedy problém usnout. Zachumlala jsem se pod peřinu a snažila jsem se to vše ignorovat, ale zkrátka to nešlo. Kupodivu ale nešlo o ten zvuk, většinou usnu i při rachotu, ale spíš jsem se zaměřila na ten pocit. A čím víc jsem se snažila usnout, tím déle jsem pak byla vzhůru. Zkrátka to bylo celé zamotané! Mlčky jsem sledovala sestru, jak jsi v pohodě podřimuje a v tu chvilku jsem si přála být jí. Zajímavé je, že mám s bouřkami problém jen zřídka. Většinou totiž něco podobného neřeším, pokud mám střechu nad hlavou.
----------------------------------------------------------------

Má celoroční nejsmysluplnější hláška :D

22. května 2011 v 17:30 | _BasCha_ |  Píšu...
Tak a teď se tu s Vámi podělím o nejsmysluplnější hlášku, kterou jsem za tento rok vypustila z úst :D . Jedná se o to, že do nedávné doby jsem na řeči typu "Co koukáš?" reagovala tak, že jsem jen obrátila hlavou a dotyčného ignorovala. Jenomže s tímto přístupem jsem se za ne dlouho cítila trapně. Tak jsem jednoho krásného, slunečného dne rozhodla, že s tím pro jednou skoncuju :D. A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Když mě nějaký neurvalec :D oslovil už zmíněnými slovy, vypustila jsem z úst můj klenot "Kdybys nekoukal ty, nevíš, že koukám já, to za prvé. Za druhé, já mám oči na to, abych koukala, proto nevím, na co je máš ty, ale to už není má starost!" :D
Ach, jsem pyšná :D
PS: zdá se Vám normální, že se tlemím tomu, co jsem napsala? :D

Odreagoviny

22. května 2011 v 10:33 | Bascha |  Píšu...
Ano, i já si někdy případám, že jsem na běhacím páse, nic už mě nebaví a já mám sto chutí vypnout baterky. Proto Vám tímto článkem chci přiblížit, jak probíhá má malá "terapie" na takové celkové uklidnění. Ačkoliv jsem všude možně hledala na internetu nějaké netradiční metody, aby můj článek vyzněl odborně, těm blábolům, co jsou zveřejněny, prostě né a né věřit, tudiž Vám to tu napíšu nějak po svém.
--------------------Vypnout baterky--------------------
kde by to mělo probíha- v určitém místě by rozhodně neměli být předměty,
které Vám způsobují nepříjemné vzpomínky.

na místě by to mělo vonět dle Vašeho gusta, jelikož
ačkoliv se nezdá, vůně hraje v tomto vélkou roli.

uklidňující hudba, která je Vám příjemná, se jistě také
nevylučuje.

co dělat- můžete kreslit, to Vám zaručeně sklidní nervy..testováno mnou! ;D

pracujte jakkoliv s poverballem, či jak se to píše:D.

a nejlepší prostě je nedělat "nic".
---------------------Zapnout baterky-------------------
Dík, že jste to vydželi až dokonce ;D

DO KOMENTŮ- co děláte, když máte depku?

Isabelle Caro

21. května 2011 v 17:07 | Bascha |  Píšu...
Dlouho jsem si rozmýšlela, jestli vůbec mám psát o příběhu Isabelle Caro, jelikož já sama uznávám, že toto téma není zrovna nejvhodnější pro desetiletou holku, jako jsem já, ale když to tak vezmeme, zmáčknout na "SMAZAT" mohu vždycky...
Aby dával můj článek aspoň trochu smysl a abych ušetřila práci těm, kteří nevědí, o koho jde, nejprve Vám to tu tak zjednodušeně převyprávím: maminka Isabelle trpěla prý silnýma depresemi z toho, že její holčička vyroste. Účelem udělat mamince "radost" se řídila už jako třináctiletá, pravé peklo ale přišlo až potom, co spatřila maminku bojující s třicetikilovým kanystrem. Dělala vše proto, aby vážila méně než už zmíněný kanystr. To se jí povedlo! Skončil tak jak skončila, tedy v nemocnici. Když už se odhodlala bojovat, dostala zápal plic, což se dalo v jejím zoufalém stavu očekávat a její zesláblé tělo to celé nevydrželo.
A teď se podíváme za příčinou, která je, musíte uznat, neobvyklá. Zatímco ostatní dívky, které trpí touto nemocí, prožívají to většinou z toho důvodu, že chtějí být obdivovány kluky, nebo se chtějí zavděčit nějaké modelingové agentuře, Bella toužila po štěstí matky.
Je až neuvěřitelné, jak dokázala po uvědomění, že toto už není normální, veřejně mluvit o této nemoci a ještě k tomu prokázala snahu zbavit se choutek dívek hubnout. Důkazem toho je, že nafotila fotky svého zesláblého těla pro modelingovou kampaň, kde na anorexii upozorňuje.
I když už tu Bella mezi námi není, já z ní mám respekt a obdivuji jí za to, že upozornila dívky na to, co všechno může anorexie způsobit a že byla odhodlaná bojovat. Když píšu tento článek, čím dál tím víc si uvědomuji, jak je Isabella úžasná! Můj obdiv bude už mít navždycky.

Znám se, či neznám?

20. května 2011 v 16:18 | Bascha |  Píšu...
Osoba, kterou popisuji, si rozhodně nemyslí, že je kdovíjak nádherná, či je v něčem vyjímečná. Má své přednosti i nedostatky, to ovšem každý z nás.
Není snadné jí popisovat, jelikož ani ona samotná není si někdy vědoma, kým je.
Někdy se ve svém chování nevyzná, lituje svých činů. Mnohdy je na sebe naopak pyšná.
Tato osoba se snaží. V čem? Má snahu být dokonalá, chce, aby ji všichni obdivovali, ale je si přecijenom vědoma toho, že nic není zadarmo.
Je to velký snílek, často si představuje svojí pohádkovou budoucnost.
A teď? Teď se snaží pochopit sama sebe, aby narychlo přepsala svůj rozum na papír. Lituje toho, že nestihla napsat o velký, hnědých očí, které vlastní její tvář. Papír jí totiž došel dříve než čekala. Když to celé shrneme, nejsem bez chybičky, ale to se v těch kladných stránkách může ztratit ;)
--------------------------------------------------
Promiňte, že jsem teď nebyla na blogu, ale domů jsem se vracela poněkud později :/. Chystám příběh na pokračování ;)
--------------------------------------------------
SOUTĚŽ:
Příběh na pokračování se bude jmenovat "Můj chlupatý sen" :)) Do komentářů napište váš typ, o čem by to tak mohlo být. :) Třem lidem, které budou k pravdě nejblíže udělám reklamu :P
--------------------------------------------------
Jdu se kouknout za oblíbencema:D, tak zatím čau ;)

Krásná.cz

14. května 2011 v 17:39 Píšu...
Musím se přiznat, že nejsem zrovna pravidelným návštěvníkem tohoto webu. Doteď mě jeho existence nezajímala. Jenomže jak mám hodnotit, když nevím co? Byla jsem stále v představě, že tento článek se bez kritiky neobejde. Stačilo však vyťukat pár písmen a už jsem objevila další stránku, která by mohla stát za to. Když tento můj rozum shrneme, tento web jsem zbytečně podcenila.
Už podle rubrik se můžeme ujistit, že se jedná o web určený dívkám, které prochází věkem, kdy hledají sami sebe a tato stránka jim v tom dokonale pomáhá. Rubriky přesně vystihují to, co je nejspíš zajímá a potřebují vědět. Díky pilně zpracovaných článků získávají pravdivé informace a mají větší možnost dosáhnout k lepší budoucnosti.
A abych nezapomněla na blogerky, kteří tento web "zdobí", musím se zmínit, že jsou velice nadané. Webu dodávají šmrnc. Píšou tam jistě právem!
A když tedy shrneme všechny mé rozumy, tento výmysl se velice povedl!
DO KOMENTŮ:piště jakékoliv názory na tento web!
-------------------------------------------------------------

Affs

13. května 2011 v 16:03 | Bascha:* |  Píšu...
Častý důvod, proč blogerky touží mít plno SB, tudiž přátelských blogů je, že chtějí mít vysokou NÁVŠTĚVNOST. Ano, ani v tomto článku se této velké maličkosti (divné to spojení:D) neubráníme. Dobře, také chci mít větší návštěvnost, nebudu lhát, ale rozhodně si chci najít trochu jinou metodu. Toužím, abych psala články, které každého zaujmou. Jak si jistě můžete povšimnout, i já mám "pár" těch oblíbených blogů, ale zařazuji je pod trochu jinou úroveň. Chodím na ně, protože chci. Tímto způsobem si hledám kamarády na blogu. Holky, které baví psát stejně jako mě, nikoliv však jako "věc", díky které budu mít větší návštěvnost. Přeju si vědět jejich názor, proto také zavádím jakési diskuze (diskuze Vám ani tentokrát neunikne:D) ! Ale to je asi tak vše. Byla bych moc ráda, kdyby se většina blogerek k mému názoru přiklonila, to ovšem zařídit nemohu! :D
Otázky na Vás:
Vedete "AFFS"?
Souhlasíte s mím názorem?
---diskuze jede---
MIMOCHODEM...můžete se těšit na pondělí, jelikož Vás čeká článek, kde popisuju samu sebe! i pro mě to bude velice zají-
mavé :D

Hudba

7. května 2011 v 15:49 | Bascha:* |  Píšu...
Hudbu doslova miluju. Já sama hraju na kytaru. Uklidňuje mě ten její tichý, jemný nádech. Užívám si každým dotekem struny a její odezvy.
Někdy, když pocítím "vlnu" strachu, potřebuji něco, co mě donutí cítit, že tu nejsem sama. Za to "něco" považuji svůj vlastní hlas.
S hudbou se setkávám téměr každým dnem, aniž bychom někdy tušili.
Zcela litujity, kteři nemohou slyšet hudbu, tudiž ji s námi nemůžou sdílet.
Hudba je ozdovou každého státu. Každý stát má přeci svoji hymnu, kterou se chlubí svým obohacením, ať už jakýmkoliv.
Já osobně poslouchám Tomáše Kluse, jeho hlas je mi velice příjemný, něžný. Je mým vzorem i ohledně kytary.
Nedokážu si život bez hudby představit!
Otázky na Vás:
Jakou hudbu posloucháte?
Při jaké příležitosti?
---diskuze jede---
MIMOCHODEM...toto je má aktuální slohová práce.
PS: jdu teď omrknout mé oblíbence a pak opět tu ;)

Kouření

6. května 2011 v 17:45 | Bascha
Bývávalo dobře. Procházeli jsme čistými ulicemi v čistém prostředí, v čistém vzduchu. Párkrát jsme minuli pána, který si v puse elegantně přidržoval dýmku. V sobotu večer, už se stmívalo, jsme tiše pozorovali děti, jak se celý splavený prohánějí po mýtině. Děti dýchaly ten jarní vzduch. Vše bylo v naprostém klidu. Teď už tato pohoda zůstane jen a jen v našich vzpomínkách!
Najednou si totiž doposud milé, nevinné děti, našli jinou "hračku" než je panenka s mrkajícíma očima a autíčko, které při zmáčknutí zatroubí, či vydá jiný zvuk. Tou "hračkou" byla cigareta! Cigareta, která nevinně koukala z malé krabičky. Kdo by tenkrát řekl, že se z jedné cigarety stane promarněný zbytek života!
Jak to vidím já?
Dívám se na toto téma se smutnýma očima. Nevěříc, že si našla dnešní mládež takového "koníčka". A zdraví? Zdraví jde u kuřáků ohledně cigaret stranou. Obdivuju ty, kteří dokázali skončit. S radostí pozoruju, že takových stále přibývá. Je to možná tím, že čím jsi starší, tím více máš rozumu. Ale jistě, že když si člověk dá jednu cigaretu jednou za měsíc pouze ve společnosti, má jistě dostatek odhodlání a cigarety pro něj nejsou až tak důležité. Pokud ale někdo vykouří šedesát cigaret denně(ano, i tací jsou), to pak nastává problém a z něho se odvodí další problém a pak další, další a další. A najednou je z toho tisíc problému. A kdo to zavinil? No přece nevinná "tyčka", vyčuhující z malé, též nevinné, krabičky.
Až tento NEBEZPEČNÝ trend mládež omrzí, asi už tu nebudu!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otázky na Vás:
Kouříte?
Pokud ano, jak jste ke kouření přišli?
A jakou dávku jste schopni vykouřit?
Jak celou tuto záležítost vnímáte?
---diskuze jede---
MIMOCHODEM....toto je dílo, které jsme přihlásila do té soutěže ;)
Čauky xP

- je tak důležitý?

4. května 2011 v 18:13 | Bascha:* |  Píšu...
Ano, dnes tu budeme diskutovat o tom, jak moc záleží na nadpise. Já osobně se přiznávám, že nejdřív si řádně přečtu nadpis a pak teprve začnu "studovat" článek. Pokud je pro mě nadpis nikoliv zajímavý, článek s radostí vynechám. A teď jsem si tedy řekla, že si budu dávat na nadpisech více záležet! Většinou to totiž dopadá tak, že do kolonky napíšu první věc, která mě napadne. Pak to může na lidi působit nezajímavě a neodhodlají se na článek mrknout ani kouskem oka.
Proto je mnohem lepší, když nadpisem "nevyžvaníte" zcela vše a on zní jaksi tajemně. To pak lidi přiměje posedět si u počítače trochu déle.
Otázky na Vás:
Píšete nadpis rovnou k věci, aby hned lidé věděli, na čem jsou, nebo dávate přednost "tajnůstkářství"? :D
Otevřete si článek, i když nadpis mluví o tom, co Vás vyloženě nudí?
--diskuze jede---
MIMOCHODEM...já vím, je to trochu méně povedený článek, nejspíš jsem si nevybrala téma,
které by mě stoprto sedělo, ale makala jsem na něm a to se též cení :D
DĚKUJI...moc a moc jenom za těch osm lidí(jak můžu být ráda?:D), i když jsem na blog neměla
čas a ano, článků nepřibývalo, oblíbené blogy nenavštěvovány ://
--------------------------------------------------
PS: nemáte náhodou jakýkoliv nápad na článek? ;) jelikož docházejí mé mysli nápady, mohli
byste mi napomoci a já bych udělala článek pro Vás + reklama! no jo, já umím uplatňovat! :D
------------------------------------------------
Jo a abych nezapomněla! :D Taky u Vás sněží? :D
Mějte se krásně ;)
Bascha:*

Nevěra- článek na téma

2. května 2011 v 20:18 | Bascha:* |  Píšu...
Nevěra v párech...odpustit se jistě dá, zapomenout však nikdy. Jistě, je velice těžké žít po boku vedle někoho, kdo dokázal podvést, kdo dokázal zranit naše city. Ale zamyslete se nad tím trochu déle! Musí to být přeci těžké pro obě dvě strany, jelikož žít naopak vedle někoho, koho jsme ranili, tedy koho jsme podvedli, je přecijenom také těžké po případě, když podvedený partner(někdy i nevědomky) tu tíhu ve vztahu neustále připomíná. Ale musíme si také říct, že většinou záleží jen a jen konkrétně na člověku, jak právě on nevěru bere. Někdo miluje natolik, že by odpustil cokoliv a pro druhého se doslova rozkrájel. Ten druhý případ je buďto takoví, že nevěra dotyčného zasáhne natolik, že odpustit nedokáže, nebo je také možné, že pár si žije, dnes už mohu říct, moderně, což znamená, že je pro ně snadné říct "ty smíš, já smím!" Což podle mého není zkrátka dobré pro vztah, který se snaží partneři udržet.
Ale jistě, bavíme se teď už o pokročilejších párech, který už jsou spolu ten pátek bok po boku.
Otázky na Vás:
Máte s tímto jakoukoliv zkušenost?
--diskuze jede---
MIMOCHODEM...tenhle článek píšu podruhý, takže to píšu s všemožnou naštvaností! ;D

Budoucnost

1. května 2011 v 19:05 | Bascha:* |  Píšu...
Snad není člověka, který by někdy neuvažoval o tom, jaká bude jeho budoucnost. Já si ráda představuji svojí pohádkovou představu, jakou osobností se stanu. Chtěla bych studovat psychologii a žurnalistiku zároveň.
Já osobně si dovoluji říct, že jen málokdy vypustím z pusy něco jako "kdybych neřekla toto, nestalo by se toto.. achjo !" Mám totiž svůj takoví názor, že každému je budoucnost určena a že by se to prostě jinak stát nemohlo. Díky této představě aspoň všeho tak nelituju.
Věštkyně, jasnovidka..ano, v tomto článku se o nich jistě ještě hodně zmíním. Jejich řeči dokážou člověka natolik ovlivnit, až je možné, že se jejich předtucha vyplní. Já od těchto dam držím odstup. Nechci vědět svojí budoucnost. Minulost byla, budoucnost bude! A to je něco, co já se snažím udržet. Proto nikoliv netoužím vědět, co semnou v budoucnu bude. A za druhé..! Nepřeju si, aby někdo něco věděl o mé budoucnosti. Jsem zkrátka na toto dost choulostivá!
Otázky na Vás:
Jaká je Vaše vysněná budoucnost?
Věříte věštkyním?
---diskuze jede---